Hněv reprezentuje naší sílu k vymezení hranic a postarání se o sebe. Většina lidí má o něm chybnou představu a vnímá ho povětšinou jako něco negativního. Naopak Mír, být v klidu, hodný, laskavý, vycházet dobře s druhými, je prezentováno jako ,,pozitivní”. Může být, ale co když to někdy není skutečná láska, ochota a mír, ale vyhýbání se konfliktu, střetu? Co když vlastně hněv nechceme nebo neumíme vyjádřit, a tak ho ukládáme do těla? A jak vlastně má vypadat hněv? Naše představa brunátného, rozčileného a agresivního člověka nečiní hněv zrovna přitažlivou formou vyjádření. A přitom je Hněv naprosto nezbytnou životní výbavou a je nutné ho umět pocítit, vyjádřit, pokud si to daný moment vyžaduje.

Hněv a Mír jsou postoje , které v případě vnitřní rovnováhy, jdou v nás ruku v ruce a dělají z nás dospělou vyrovnanou a pro okolí přitažlivou a respektovanou osobnost.