Přitakání neznamená ztotožnění se  s něčím, co není v souladu např. s našimi hodnotami. Přitakání reprezentuje klidný, vnitřně hluboce smířený postoj, kdy s klidem dokážeme říci:,, Ano. je to tak, jak to je.“

Může se stát, že si ,,myslíme”, že jsme správně ve vztazích a že ti druzí jsou vinní a ,,mají problém”. Mysl má vždy na starost ochránit nás před minulou životní ( emocionální, fyzickou ) bolestí a má strategie, jak to zařídit. Namísto skutečného přijetí, lásky a smíření se sebou a se svým životem žijeme často strategie kladení odporu, vyhýbání, iluzí, popírání. A často teprve závažné až tragické životní události námi otřesou a přinášejí jakousi neoddiskutovatelnost a nezbytnost toho změnit postoj k sobě a k životu.

Na tomto semináři se budeme dívat na naše mechanismy, kterými se bráníme realitě, a tak se následně velmi často ochuzujeme o mnohé krásy a dary života.  Strach z bolestné reality, založený na v paměti uložené bolestné minulosti,  a z toho plynoucí víra, že ,,nemám na to” to ustát, se stala způsobem  odklonění se od své autentičnosti a celistvosti směrem k náhradním životním programům a pseudoživotu.