Jsme ve spojení s vnitřním dítětem? A co to vlastně je, být s ním ve spojení? Jak to poznáme? Je to vůbec potřeba, když jsme přece dávno dospělí?

Naše nepřijaté vnitřní dítě se obvykle ukazuje například přes veliké emoce – hněv, panika, uraženost, strachy. Také postoji jako jsou tendence k závislostem, umanuté lpění na pravidlech, dělání si nároků, bitvy za spravedlnost, nejrůznější alergické reakce, pomstychtivost, sebedestrukce, sebelítost a ukřivděnost, lhostejnost, neschopnost vymezit hranice, zamrznutí v tom být stále ,,hodný“, manipulace bolestí a nemocemi, neschopnost učit se… Tyto postoje se nepříjemně pletou do našich přítomných dospělých situací a vztahů, partnerství i rodičovství a většinou způsobujíí mnoho bolesti v těchto vztazích…